4. Moderní průkopníci kraniosakrální terapie

❓ Vědě­li jste, že moder­ní podo­ba kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie vzni­ka­la díky odva­ze léka­řů, kte­ří se nebá­li zpo­chyb­nit zaži­té před­sta­vy?

Po obje­vech Dr. Andrewa Tay­lo­ra Stil­la a Dr. Wil­li­a­ma Gar­ne­ra­Su­ther­lan­da při­šli dal­ší význam­ní prů­kop­ní­ci, kte­ří posu­nu­li kra­ni­o­sa­král­ní tera­pii na novou úro­veň. Dva z nich, Dr. Rol­lin Bec­ker a Dr. John E. Upled­ger, při­nes­li zásad­ní poznatky a obo­ha­ti­li tuto meto­du o nové pří­stu­py.

Dr. Rol­lin Bec­ker byl jed­ním z nej­vý­znam­něj­ších násle­dov­ní­ků Suther­lan­da, s nímž se popr­vé potkal v roce 1944 a od té doby spo­lu­pra­co­va­li. Díky jeho prá­ci se kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie roz­ší­ři­la v Evro­pě.

Jeho prá­ce se zamě­řo­va­la na hlub­ší pocho­pe­ní bio­dy­na­mic­kých sil v těle, kte­ré řídí při­ro­ze­né pro­ce­sy rege­ne­ra­ce a uzdra­vo­vá­ní. 

Biodynamická kraniosakrální terapie

Bec­ker věřil, že tera­peut by měl naslou­chat tělu kli­en­ta a umož­nit mu, aby samo urči­lo, co potře­bu­je. Ten­to pří­stup, zalo­že­ný na respek­tu
k při­ro­ze­né moud­ros­ti těla, se stal zákla­dem bio­dy­na­mic­ké kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie. 

Náhodný objev primární respirace

Dr. John E. Upled­ger (1932 – 2012) svůj objev uči­nil náho­dou během ope­ra­ce krč­ní páte­ře, kde asis­to­val jako chi­rurg. Jeho úko­lem bylo držet duru mater, tvr­dou mozko­vou a míš­ní blá­nu tak, aby se nehý­ba­la. Přes­to­že se sna­žil, cítil pod ruka­ma jem­ný, ryt­mic­ký pohyb, kte­rý nešlo zasta­vit.

Ten­to objev ho fas­ci­no­val a při­měl k hlub­ší­mu zkou­má­ní. Upled­ger postup­ně zjis­til, že ten­to ryt­mus, zná­mý jako pri­már­ní respi­ra­ce, je pří­tom­ný v celém těle a hra­je klí­čo­vou roli při udr­žo­vá­ní zdra­ví.

Upled­ger nejen­že navá­zal na prá­ci svých před­chůd­ců, ale také vytvo­řil zjed­no­du­še­ný dese­ti­bo­do­vý pro­to­kol, kte­rý umož­ňu­je pra­co­vat s kra­ni­o­sa­král­ním sys­té­mem a pomá­hat kli­en­tům s řadou fyzic­kých i psy­chic­kých pro­blé­mů. Také kra­ni­o­sa­král­ní tera­pii šířil nejen mezi léka­ře, ale i zdra­vot­ní sest­ry, fyzi­o­te­ra­pe­u­ty a masé­ry. Díky tomu se tato meto­da sta­la dostup­nou pro širo­kou veřej­nost. 

Jemný dotek s velkou silou

Jed­ním z klí­čo­vých prin­ci­pů, kte­rý oba prů­kop­ní­ci sdí­le­li, byla víra v sílu jem­né­ho dote­ku. Tera­peut, kte­rý se ladí na ryt­mus těla, doká­že nejen har­mo­ni­zo­vat pohy­by v kra­ni­o­sa­král­ním sys­té­mu, ale také pod­po­řit při­ro­ze­né léči­vé pro­ce­sy těla.