3. Objevitel primární respirace

❓ Vědě­li jste, že kos­ti vaší leb­ky nejsou pev­ně srost­lé, ale jem­ně se pohy­bu­jí v ryt­mu, kte­rý ovliv­ňu­je celé vaše tělo?

Dr. Wil­li­am Gar­ner­Su­ther­land (1873 – 1954) byl jed­ním z nej­vý­znam­něj­ších násle­dov­ní­ků Dr. Stil­la. Jeho prá­ce a obje­vy zásad­ně ovliv­ni­ly vznik kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie, jejíž prin­ci­py pou­ží­vá­me dodnes.

Primární respirace

Suther­land byl fas­ci­no­ván myš­len­kou, že tvar jed­not­li­vých struk­tur těla úzce sou­vi­sí s jejich funk­cí. Při stu­diu leb­ky si vši­ml, že spán­ko­vá kost má tvar podob­ný žábrám ryby. Pře­mýš­lel, proč by tato kost měla vypa­dat jako něco, co se pohy­bu­je, když se pod­le teh­dej­ší medi­cí­ny kos­ti
v leb­ce vůbec nehý­ba­jí.

Začal leb­ku inten­ziv­ně zkou­mat a nako­nec zjis­til, že kos­ti leb­ky se oprav­du jem­ně pohy­bu­jí v ryt­mu, kte­rý nazval pri­már­ní respi­ra­ce.

Experimenty jako cesta ke změně

Dr. Suther­land byl nato­lik zapá­le­ný do své­ho výzku­mu, že na sobě pro­vá­děl expe­ri­men­ty. Nechal si vyro­bit pev­nou kože­nou hel­mu s šrou­by, kte­rou si pev­ně při­pev­nil na hla­vu. Pomo­cí šrou­bů postup­ně zne­hyb­nil někte­ré čás­ti leb­ky a zkou­mal, jaké to má násled­ky.

Jeho žena, kte­rá byla svěd­kem těch­to expe­ri­men­tů, muse­la zapi­so­vat všech­ny změ­ny, kte­ré u něj nasta­ly. Napří­klad pokud zne­hyb­nil někte­rou část leb­ky, zača­ly se u něj pro­je­vo­vat pro­blémy s řečí, zra­kem nebo cho­vá­ním. Když hel­mu sun­dal, tyto pro­blémy postup­ně ode­zně­ly. Díky těm­to expe­ri­men­tům zjis­til, že pohyb lebeč­ních kos­tí má vliv na růz­né čás­ti těla a funk­ce moz­ku.

Suther­land také obje­vil, že pou­hým jem­ným doty­kem na leb­ku lze vní­mat pohyb kos­tí a jejich ryt­mus. Dokon­ce zjis­til, že samot­né vní­má­ní toho­to ryt­mu může paci­en­to­vi pomo­ci, pro­to­že pohyb se har­mo­ni­zu­je, ryt­mus se ustá­lí a paci­en­to­vi se ule­ví.

Za své­ho živo­ta byl pova­žo­ván za podi­ví­na a mno­zí jeho meto­dy zpo­chyb­ňo­va­li. I tak pokra­čo­val ve své prá­ci a dnes je pova­žo­ván za jed­no­ho z nej­vý­znam­něj­ších prů­kop­ní­ků kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie.

Světový den kraniosakrální terapie

Kaž­dý rok sla­ví­me jeho naro­ze­ni­ny 27. břez­na jako Svě­to­vý den kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie. Jeho odkaz je živý i díky tera­pe­u­tům, kte­ří dnes jeho meto­dy pou­ží­va­jí a roz­ví­je­jí.

👉 Napadlo vás někdy, že svět čas­to zlep­šu­jí lidé pova­žo­va­ní za podi­ví­ny? 

Sle­duj­te dal­ší díly a dozví­te se víc o fas­ci­nu­jí­cím svě­tě kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie.