5. Kraniosakrální terapie v Evropě

❓ Vědě­li jste, že v někte­rých zemích je kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie sou­čás­tí zdra­vot­ní­ho sys­té­mu a pojiš­ťov­ny ji pro­plá­ce­jí?

V před­cho­zích dílech jsme spo­lu odha­lo­va­li, co zna­me­ná název kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie, jak a proč tato meto­da vznik­la, i pří­běhy jejích prů­kop­ní­ků. Dnes se podí­vá­me na to, jak tato fas­ci­nu­jí­cí meto­da fun­gu­je v sou­čas­nos­ti v Evro­pě i u nás.

Švýcaři si to spočítali

Ve Švý­car­sku je kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie ofi­ci­ál­ní sou­čás­tí zdra­vot­ní­ho sys­té­mu. Léka­ři ji mohou pře­de­psat a pojiš­ťov­ny ji pro­plá­ce­jí. Proč? Pro­to­že švý­car­ský sys­tém si jed­no­du­še spo­čí­tal, že něko­lik hodin na lehát­ku s tera­pe­u­tem vyjde lev­ně­ji než dra­hé pří­stro­je, ope­ra­ce nebo dlou­ho­do­bé uží­vá­ní léků. Ten­to pří­stup uka­zu­je, že kom­bi­na­ce kla­sic­ké medi­cí­ny s kom­ple­men­tár­ní­mi meto­da­mi může být nejen efek­tiv­ní, ale i eko­no­mic­ky výhod­ná.

V Němec­ku je kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie také vel­mi oblí­be­ná. Paci­en­ti si ji však na roz­díl od Švý­car­ska hra­dí sami. I tak se zde těší vel­ké důvě­ře
a popu­la­ri­tě.

A jak jsme na tom v Česku?

U nás se kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie tepr­ve poma­lu dostá­vá do pově­do­mí veřej­nos­ti i léka­řů. Přes­to se stá­le setká­vá­me s před­sud­ky a názo­ry, že jde o šar­la­tán­skou meto­du. Na dru­hou stra­nu už máme mno­ho kva­lit­ních tera­pe­u­tů, kte­ří tuto meto­du prak­ti­ku­jí, a dokon­ce i léka­ře, kte­ří ji dopo­ru­ču­jí svým paci­en­tům. Někte­ří ji dokon­ce sami stu­do­va­li a vyu­ží­va­jí ji ve své pra­xi.

Mno­ho mých kli­en­tů si tera­pii pra­vi­del­ně dopřá­vá, a dokon­ce ji hra­dí i svým dětem. Tito lidé mají zdra­ví jako svou pri­o­ri­tu a vědí, že inves­ti­ce do pre­ven­ce jim ušet­ří nejen pení­ze, ale i mno­ho trá­pe­ní v budouc­nu. Být zdra­vý je totiž nejen pří­jem­něj­ší, ale také eko­no­mic­ky výhod­něj­ší. Neře­še­né pro­blémy totiž mohou pře­růst v chro­nic­ké nemo­ci, jejichž léč­ba je náklad­ná a dlou­ho­do­bá.

Pseudověda nebo cesta budoucnosti

Kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie se ješ­tě dnes potý­ká s ozna­če­ním pseu­do­vě­da. Wiki­pe­die ji stá­le řadí mezi šar­la­tán­ské meto­dy. Ten­to pří­stup mi při­po­mí­ná situ­a­ci z roku 1988, kdy byla tech­nic­ká kyber­ne­ti­ka ozna­čo­vá­na za „bur­žo­az­ní pavě­du“. Přes­to se na vyso­kých ško­lách vyu­čo­va­la, pro­to­že její pří­nos byl nezpo­chyb­ni­tel­ný. A stej­ně tak má své opod­stat­ně­ní i kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie.

Její jem­nost, nein­va­ziv­ní pří­stup a schop­nost pod­po­ro­vat při­ro­ze­né léči­vé pro­ce­sy těla ji činí stá­le oblí­be­něj­ší meto­dou. Má poten­ci­ál stát se význam­nou sou­čás­tí celo­st­ní­ho pří­stu­pu ke zdra­ví.