Dech života není vidět

Co je důle­ži­té, je očím nevi­di­tel­né.

Zná­te ten­to citát z kni­hy Malý princ? Pat­ří k mým oblí­be­ným.

Co je to za sílu, kte­rá pomá­há dětem růst, kytkám kvést, stro­mům plo­dit ovo­ce?
Co je to za sílu, kte­rá způ­so­bí, že se vám zaho­jí roz­bi­té kole­no, sros­te jizva po ope­ra­ci, rege­ne­ru­je bři­cho po poro­du, že nám tlu­če srd­ce nebo se vylé­čí­me z viró­zy?

Dech života

Tato základ­ní život­ní síla zásad­ně hýbe naším svě­tem a dává mu směr. V kra­ni­o­sa­král­ní tera­pii jí říká­me Dech živo­ta. Pod­le vlast­ní víry si ji ale může­te pojme­no­vat jak­ko­li.

Tato síla zpra­vi­dla není vidět, nedá se vní­mat běž­ný­mi smys­ly.

I když – měli jste někdy pocit, že to dítě doslo­va ros­te před oči­ma? Že rost­li­ny roz­kvé­ta­jí tak rych­le, až máte pocit, že to vidí­te?

Pro­šla jsem něko­li­ka­le­tým švý­car­ským bio­dy­na­mic­kým výcvi­kem. Nau­či­la jsem se tuto sílu vní­mat ruka­ma v lid­ském těle a jem­ně ji pod­po­ro­vat.

Je to fas­ci­nu­jí­cí a zásad­ně to ovliv­ni­lo můj život – a čas­to i živo­ty mých kli­en­tů.

Ta síla uvnitř je inte­li­gent­ní a ví, co má dělat. Kli­ent nebo kli­ent­ka čas­to při­chá­zí s řadou kon­krét­ních potí­ží – bolest rame­ne, beder, kole­ne, úno­vo­vým syn­dro­mem a pro­blémy se zaží­vá­ním. A teď „babo raď“ kde začít?

Když kli­ent na lehát­ku zklid­ní, tělo se postup­ně dostá­vá do neutrá­lu. To je stav, kdy není potře­ba nic „dělat“ nave­nek a orga­nis­mus se může věno­vat svým vnitř­ním pro­ce­sům.

V této chví­li se při­ro­ze­ně dostá­vá ke slo­vu Dech živo­ta. Vní­mám jem­né pohy­by v těle – jak život pul­zu­je a pohy­bu­je jed­not­li­vý­mi tká­ně­mi. Někdy se pozor­nost spon­tán­ně sou­stře­dí napří­klad do oblas­ti pán­ve. Pod­po­řím uvol­ně­ní SI sklou­be­ní a během něko­li­ka minut se může postup­ně uvol­nit šir­ší oblast, kří­žo­vá kost najde novou rov­no­váhu a tělo se dál zklid­ňu­je.

Poté čas­to pře­chá­zím k hla­vě a vní­mám vzta­hy mezi kost­mi leb­ky, zejmé­na klí­no­vé kos­ti (sfe­no­id), kte­rá je funkč­ně pro­po­je­ná s kos­tí kří­žo­vou (sakrem). I zde může dojít k postup­né­mu nala­dě­ní a vyrov­ná­ní. Násle­du­je něko­lik minut inte­gra­ce a hodi­no­vé ošet­ře­ní se uza­ví­rá.

Při pra­vi­del­ných setká­ních, napří­klad jed­nou měsíč­ně, se tělo postup­ně učí lépe vní­mat samo sebe a při­ro­ze­ně se ladit do rov­no­váhy. Potí­že se mohou zmír­ňo­vat nebo postup­ně ode­zní­vat.

Ne vždy je reál­ným cílem „doko­na­lé zdra­ví“. Někdy je vel­kým kro­kem už to, že se stav nezhor­šu­je, že tělo má víc pro­sto­ru pro rege­ne­ra­ci nebo že člo­věk cítí vět­ší klid a sta­bi­li­tu.

Když se cítí­me dob­ře, máme v živo­tě víc svo­bo­dy – může­me jet na kole, pra­co­vat na zahrád­ce, vyra­zit na výlet s dět­mi nebo vnou­ča­ty a dělat to, co máme rádi.

Cho­dí­te pra­vi­del­ně na seze­ní kra­ni­o­sa­král­ní tera­pie? Pokud ne — dopo­ru­ču­ji, objed­nej­te se ješ­tě dnes, nebu­de­te lito­vat :).